.jpg)
Jak se jim spalo za chladných severských nocí? Co obnášelo rozkládání a balení? A proč by s autostanem vyrazili znovu?
Přečtěte si jejich vyprávění z dvoutýdenní cesty přes Švédsko až na Lofoty. Nechybí v něm praktické zkušenosti a ani příhody, které by před odjezdem nevymysleli.
Na přelomu srpna a září jsme se s přítelem vydali na přibližně dvoutýdenní cestu osobním autem přes vnitrozemí Švédska na Lofoty.
Na střeše jsme vezli skořepinový autostan Thule Widesky v barvě Ashland Gray, který jsme si půjčili v Neumannovi. Zajímalo nás, jak pohodlně se nám bude spát v chladnějších severských nocích a jak zvládneme každodenní rozkládání a balení.
Ve dvou jsme měli uvnitř dost místa, matrace byla pohodlná a kompletní spaní jsme si chystali přibližně pět minut. Ranní balení se rychle stalo rutinou, i když spacáky, polštáře a oblečení bylo potřeba pokaždé uklidit do auta.
„Právě tahle každodenní zkušenost nás přesvědčila, že nám cestování s autostanem sedlo. Jak se říká, jako zadek na hrnec.“
Naše trasa z Mělníka na Lofoty: podle Google Map zhruba 3 100 km a přibližně 37 hodin cesty včetně trajektu.
Před cestou jsme nechali montáž na Neumannovi
Se spaním na cestách už jsme zkušenosti měli. Hodně cestujeme, především do italských Dolomit, a spaní jsme vždy řešili přímo v autě, nutno podotknout bez vestavby. Večer to tedy znamenalo přesunout všechno z kufru dopředu nebo autoboxu, sklopit sedačky, připravit matraci a teprve potom chystat spaní. A ráno to zase všechno poskládat zpět.
Autostan sliboval, že si tuhle každodenní přestavbu odpustíme.
V Neumannovi nám pomohli s výběrem vhodných příčníků, protože naše původní pro zvolený stan nebyly vhodné.
„Namontovali jsme příčníky Thule i stan a ukázali, jak s ním zacházet, co kontrolovat a na co si dát pozor. Samotná manipulace se skořepinou je rychlá, jen je zapotřebí naučit se správný postup, který vám rádi předvedeme.“
Pozornost jsme věnovali teleskopickému žebříku: jeho rozložení, nastavení a správnému postavení. Vozili jsme ho samostatně v obalu, který může sloužit i jako závěsný organizér, v kufru auta. Při balení zavazadel je tedy dobré počítat i s místem na něj.
Dostali jsme také nářadí přímo od výrobce Thule k autostanu a pokyn zkontrolovat a dotáhnout uchycení po prvních 200 kilometrech. Upevnění jsme pak pro jistotu průběžně kontrolovali během celé cesty. S uvolňováním jsme ale problém neměli a stan na autě držel bez potíží.
Prohlédněte si stan Thule Widesky ve 3D – složený i rozložený, se žebříkem a boční stříškou.
Z německého Rostocku do Švédska trajektem
Vyrazili jsme koncem srpna a ze severoněmeckého Rostocku pokračovali trajektem do švédského Trelleborgu. Jenže po plavbě nás čekalo překvapení: zapnutá autolednička vybila autobaterii a my nenastartovali. Kvůli vybité baterii se nám navíc nedařilo vyřadit z parkovací polohy, takže nešlo auto ani odtlačit.
Zatímco my jsme byli nervózní, personál na trajektu působil, jako by šlo o úplně běžnou věc. Jeden z nich přinesl startovací booster, pomohl nám nastartovat a mohli jsme pokračovat.
První noc jsme po delším kusu cesty, abychom baterii dobili, nakonec strávili jen na pár hodin v autě na parkovišti u hlavní cesty. Na rozkládání stanu (ač je to chvilka) už ale energie nebyla.
V autě s sebou na delší cesty vozte přenosný startovací booster. Na trhu jsou dnes i takové modely, které poslouží jako powerbanka nebo baterka.
Na Lofotech na nás už čekal náš kamarád s obytným autem, kterému tam zbývaly poslední dva týdny jeho cesty. Chtěli jsme se za ním sice dostat co nejdříve, ale faktem bylo, že večer jsme si přáli zastavit ještě za světla a konečně pořádně vyzkoušet spaní na střeše auta.
První rozložení stanu u švédského jezera
Tzv. spot na spaní jsme našli přes aplikaci Park4Night poblíž vesničky Bjästa, nedaleko města Örnsköldsvik. Malé jezero, lesy a klid. Přesně takové prostředí, jaké si člověk při představě Švédska vybaví.
Otevření skořepiny nás nadchlo. Uvolnit čtyři přezky, nadzvednout a stan stál.
Samotné otevření nám zabralo přibližně deset až patnáct sekund. Pak stačilo nasadit schůdky a bylo to. Chtěli jsme si ještě připravit výklopnou stříšku, abychom měli hezký výhled na jezero.
Návod k rozložení a složení stanu Thule Widesky od nás z Neumannu.
„Rozbalení klasického látkového stanu chvíli trvá, skořepina je však připravena za pár vteřin. Vyšší investice se vám vrátí v bezkonkurenčním komfortu, aerodynamice a odolnosti. Pevná skořepina tvoří na autě aerodynamický štít – klade menší odpor, na dálnici méně hučí a spolehlivě odolává i silnému větru.“
V Neumannovi nás upozornili i na manipulaci s pružnými podpěrnými tyčkami a ukázali nám, jak je držet a usadit do určených otvorů. Přesto se nám při nasazování jedna tyčka nešťastně uvolnila, vymrštila se a zasáhla zadní sklo auta.
Ozval se zvláštní zvuk. Když jsme vykoukli ze stanu, uviděli jsme popraskané zadní sklo a v něm otvor. Ještě před chvílí jsme se těšili na romantický výhled na jezero. Teď jsme leda koukali na rozbité okno.
„A co teď, v osm hodin večer s rozbitým zadním sklem?“
Jak přesně se nám tyčka uvolnila, dodnes nevíme. Možná za tím byla naše neobratnost. Napadlo nás ale i to, jestli sklo už nebylo drobně poškozené, ale to je jen domněnka, kterou už nejspíš nikdy neověříme.
Na noc jsme okno provizorně zakryli pláštěnkou, kdyby náhodou pršelo. Ráno jsme prostěradlem ochránili věci v kufru před střepy a vyrazili hledat pomoc.
Oprava zadního skla ve Švédsku
Po dvou neúspěšných zastávkách v servisech jsme dostali tip na servis Škoda v Örnsköldsviku. Náhradní sklo neměli ani tam, ale nabídli nám provizorní zakrytí speciální fólií a zpevnění páskou.
Když jsme se zeptali na cenu, zaměstnanec se jen usmál. Nic za to nechtěli, jen nám popřáli šťastnou cestu a „be safe“. Po předchozím večeru pro mě tahle lidská ochota znamenala hrozně moc.
Pak už přišlo na řadu kafe, snídaně a návštěva outletu Fjällräven, kam jsme původně stejně mířili. Pro jistotu jsme se zastavili také v hobby marketu pro pevné pytle, lepicí pásku a nůž. U pokladny nám došlo, že s tímhle nákupem vypadáme tak trochu jako postavy ze severské kriminálky. V tu chvíli jsme ještě netušili, jak moc se nám tahle výbava bude hodit.
Švédsko jako z pohádky a kempování pod Kirunou
Po návštěvě servisu a outletu jsme pokračovali dál na sever. Švédsko nám ukazovalo lesy, jezera a krásné počasí. Poblíž města Överkalix jsem u silnice zahlédla losici s mládětem, a tak jsme o kus dál zastavili a vyfotili si je. Jeden z našich dalších malých cestovatelských snů byl splněný.
Později začala klesat mlha a mezi stromy vystupovaly červené domky s rozsvícenými lampičkami v oknech. Celé to na mě působilo klidně a přívětivě. Červené domky, mlha a teplé světlo v oknech. Typický sever.
Lampičky mě zaujaly natolik, že jsem si začala zjišťovat, proč je lidé nechávají svítit. Výzkum švédských domácností popisuje, že světlo pomáhá vytvářet útulnou atmosféru, přívětivý domov a pocit bezpečí a může těšit i lidi venku. A přesně tak na mě ta osvětlená okna působila. Poblíž známého města Kiruny jsme znovu rozložili stan. V noci mě několikrát probudilo vytí, které mi v tu chvíli teda připomínalo vlky. Až později jsem ale v komentářích u dalších lokací na spaní v aplikaci našla zmínku, že poblíž Kiruny je velká farma se psy husky. Tahle varianta byla podstatně příjemnější.
Ráno jsme pokračovali směrem k Abisku, známému národnímu parku v Laponsku.
První večer na Lofotech a spaní s výhledem na moře
A po 3 dnech na cestě jsme konečně přejeli hranice s Norskem. Ranní mlha a lehké mrholení k té krajině tak nějak patřily. Nám se hlavně rozzářily oči, že už jsme konečně „tam“.
Odpoledne jsme se potkali s naším kamarádem. Podporoval nás po telefonu už při cestovních komplikacích a bylo příjemné ho konečně vidět. Původní plán vyrazit ještě na výšlap ale rychle vystřídala únava. Dali jsme si něco k jídlu, kávu a trochu si odpočinuli.
Nakonec jsme přece jen zvládli procházku po Henningsvaru i návštěvu známého fotbalového hřiště. Večer jsme se usadili na místě u moře poblíž městečka Kabelvag. Tentokrát jsme výklopnou stříšku nechali být a auto natočili tak, abychom měli ze stanu výhled přímo na moře. Budu upřímná – ten pocit, ten výhled, to pohodlí bylo mnohem víc než X-hvězdičkový hotel!
V noci bylo relativně větrno, ale v autostanu jsme se cítili bezpečně a nebylo to nijak nepříjemné. Matrace byla pohodlná a pro nás dva bylo uvnitř místa dost. Po tak dlouhé cestě to byl přesně ten odpočinek, který jsme potřebovali.
Hledání míst na přespání v Norsku
Naším pomocníkem byla jednoznačně aplikace Park4Night. Dívali jsme se na typ místa, informace o přenocování a zkušenosti ostatních. Některá místa jsme využili opakovaně, jindy jsme se rozhodovali až podle toho, kam jsme během dne dojeli.
Samotný záznam v aplikaci ale není povolením k přespání. Rozhodují také místní pravidla, značení a případné podmínky vlastníka. Možnost zaparkovat automaticky neznamená, že na místě můžete rozložit autostan a nocovat. Přehledy míst a pravidel najdete také na webu Visit Lofoten.
Při cestě z Česka bychom si na podobný výlet znovu vyhradili alespoň dva týdny. Jen cesta na sever zabere několik dní a hodí se mít prostor přizpůsobit plán počasí nebo si po výšlapu jen tak courat po vesničkách. Za mnoha nádhernými výhledy na Lofotech jsme totiž museli vystoupat po strmých a kamenitých stezkách.
Co vše jsme v Norsku navštívili: Tipy na fotogenická místa
- 1Mannen a Offersoykammen
- 2Leknes a Sakrisoy
- 3Reinebringen
- 4Hamnoy
- 5Flakstadoya
- 6Nusfjord a Moskenes
- 7Ryten
Výhledy na Mannenu a západ slunce na Offersoykammenu
První túru jsme začali snídaní u Haukland Beach. Vyrazili jsme směrem na Mannen a už cestou se otevíraly nádherné výhledy na pláž a moře.
Až na vrchol jsme ale nedošli. Při stoupání začalo být dost větrno a kamenitá cesta byla místy hodně blátivá. Lidé sestupující proti nám byli často celí od bláta. Vypadalo to, že se na kluzkých místech leckdo svezl po zadku. Výhledů jsme si užili dost i cestou, a tak jsme se pomalu vrátili dolů k Haukland Beach.
Večer jsme si vybrali výšlap na Offersoykammen. Prudší kopec nám dal zabrat, ale nahoře nás čekal nádherný západ slunce, který rozlil oranžovou barvu po celé krajině.
Dolů už jsme sestupovali za šera a postupně za tmy, s čelovkami a trekovými holemi. Ke konci jsem se nešťastně opřela do jedné hole, spadla na ni a ulomila její spodní část. No, další malá cestovní patálie do sbírky. Pevné trekové boty a hole se nám ale na kamenitých a mokrých stezkách jinak opravdu osvědčily.
Country festival v Leknes a rybí burger na Sakrisoy
Leknes nás překvapilo country atmosférou. Zrovna se tam konal festival a město žilo hudbou, klobouky a tematicky vyzdobenými obchody. Country máme oba rádi, takže jsme se mezi usměvavými lidmi cítili dobře.
Nechyběla ani zastávka na filtrovanou kávu a typického sladkého šneka (tentokrát s pistáciovou polevou). Upřímně, během téhle dovolené jsem snědla tolik sladkého, že si od něj dávám teď chvíli voraz.
Na Sakrisoy jsme pak na doporučení vyzkoušeli rybí burger v Anita’s Seafood. Byl výborný a porce obrovská. Jak moc nám chutnal, vystihuje nejlépe to, že jsme se tam během pobytu ještě dvakrát vrátili.
Mezitím jsme projížděli vesničkami, zastavovali u pláží včetně Ramberg Beach a hledali další místo na noc. Právě tahle volnost nám s autostanem vyhovovala. Nemuseli jsme každý večer dojet na předem určenou adresu.
Reinebringen a den bez velkých plánů
Na Reinebringen jsme šli kvůli výhledu a západu slunce. Ten se tentokrát úplně nevydařil, ale pohled na Reine, fjordy a okolní hory za výstup po dlouhém kamenném schodišti stál.
Cestou jsme potkali slečnu, která byla bílá jak stěna, jak se říká. Zastavila jsem ji, jestli je v pořádku. Říkala, že sestup je pro ni horší než cesta nahoru a už si zkrátka přeje být dole. Já to tedy nakonec měla opačně: dolů se mi šlo poměrně dobře. Každý tu námahu zkrátka vnímá jinak.
Po výletech přišel vhod také den, kdy jsme nic velkého neplánovali. Zastavili jsme u jezera, rozložili stan, vytáhli notebooky, chvíli pracovali a užívali si i vestavěné pohovky – matrace v autostanu jde totiž pohodlně pomocí stahovacích pásků naklonit a vytváří tak pohodlné opěradlo pro sezení uvnitř stanu, prostě jako doma na gauči. Zpracovávali jsme fotky, uvařili si oběd a nechali den plynout. I tohle k cestování patří.
Polární záře v Hamnoy a další příhoda s autem
Večer jsme se vrátili do Hamnoy. Prošla jsem si malou vesničku, všímala si maleb na některých domcích a těšila se na noc. Aplikace totiž slibovaly možnost polární záře.
Pozdě večer jsme vykoukli ven a chvíli si nebyli jistí, jestli už opravdu vidíme polární záři. Když nám došlo, že ano, spánek nás okamžitě přešel. Tolik jsme si ji přáli vidět a najednou jsme stáli přímo pod ní.
Když si pak po půlnoci šel přítel do auta pro zubní kartáček, nepozorovaně mu vypadly klíčky od auta a zůstaly uvnitř. No a auto se zamklo…
Řešení jsme nechali na ráno. Naše tehdejší pojištění tuhle situaci nepokrývalo a nepodařilo se nám pomoci si ani aplikací k autu. Další zkušenost pro příště: před cestou si ověřit rozsah asistence i to, co naše auto a propojená aplikace skutečně umožňují.
Nakonec nám kamarád pomohl dostat se dovnitř přes rozbité zadní okno. Původní zakrytí muselo pryč, takže přišly na řadu pytle a páska ze švédského hobby marketu.
V Leknes jsme našli servis, kde nám okno znovu zakryli speciální fólií. Než na nás přišla řada, zašli jsme si na oběd. Samotná práce pak zabrala pár minut: odstranili zbytky skla, vysáli střepy a vše pečlivě zakryli. Cena vyšla na necelých tisíc korun.
Po tomhle zážitku jsme si na jednu noc dopřáli apartmán. Zrovna bylo deštivo a my se těšili na pořádnou sprchu a trochu domácího pohodlí.
Ostrov Flakstadoya a polární záře
Po noci v apartmánu jsme se znovu sešli s kamarádem a večer zakempili na ostrově Flakstadoya. Nebylo ještě ani deset hodin večer ani úplná tma, když se polární záře objevila podruhé. Tentokrát mnohem výraznější.
Telefon a foťáky máme plné fotek, ale ten pocit se na ně celý stejně nevejde.
Rybářská vesnice Nusfjord a jezero poblíž Moskenes
Další dny jsme si prošli rybářskou vesničku Nusfjord se známou pekárnou a fotografickou výstavou i vesnici A na konci silnice E10.
Krátký název vesnice A pochází ze staroseverského slova pro malou řeku.
Jindy jsme vyrazili kolem jezera poblíž Moskenes. Kvůli nepřehledné trase jsme ušli jen část, ale i ta stála za to: lesy a malá chatička u jezera obklopená horami. Takové to místo, kde si chcete sednout, přikrýt se dekou a jen koukat a kochat se.
Ryten jsme si nechali na závěr
Ke konci našeho pobytu přišel na řadu Ryten s výhledem na pláž Kvalvika. Na samotnou pláž jsme nakonec nesestupovali, na túru jsme si ale nechali celé odpoledne. S našimi zastávkami nám zabrala zhruba tři až čtyři hodiny.
Nejdřív jsme museli najít místo k parkování. Když se to povedlo, zahlédli jsme místního pána odcházet s kočárkem na procházku. Garáž nechal otevřenou, zamával nám a šel. Ta samozřejmá důvěra mě překvapila.
Bylo slunečno, ale větrno. Merino, čelenky a čepice přišly vhod. Teplé vrstvy bych na podobnou cestu určitě přibalila znovu.
Cesta střídala bahno a kameny, nahoře nás ale čekal nádherný výhled. Nad námi navíc kroužili mořští orli, kteří tomu dodali tu pravou atmosféru.
Lofoty nás bavily přírodou, ale i setkáními. Některé české turisty jsme potkali opakovaně a předávali si zážitky a doporučení. Člověk pak má pocit, že jsou ty Lofoty vlastně malé. Odváželi jsme si spoustu vzpomínek i na setkání, která zkrátka nenaplánujete.
Recenze střešního stanu Thule Widesky: Jak se nám v autostanu spalo
Největším rozdílem proti našemu dřívějšímu spaní v autě byla jednoduchost, rychlost a, co si budeme, i komfort. Zastavit na vhodném místě, zhruba za patnáct sekund otevřít skořepinu, připravit žebřík, spacáky a polštáře a jde se spát.
„Přibližně do pěti minut jsme měli kompletní spaní nachystané. Po túře nebo dlouhém přejezdu to člověk opravdu ocení.“
Ve dvou jsme se rozhodně nemuseli mačkat a na matraci se nám oběma spalo opravdu dobře. Po dlouhém dni venku jsem si vždy ráda zalezla do spacáku a ještě chvíli vstřebávala všechno, co jsme viděli.
Večer jsme k powerbance připojili LED osvětlení, které je uvnitř autostanu geniálně zavedené, uvelebili se a ještě chvíli si povídali nebo procházeli fotky. Telefon, hodinky i další maličkosti jsem si vždy ukládala do vnitřních kapsiček. Drobnost, ale velmi praktická.
Skořepinová konstrukce ve mně vzbuzovala pocit jistoty. Za nocí, kdy trochu foukalo nebo lehce pršelo, jsme spali velmi dobře. U hlavy jsme si vždy nechávali částečně otevřený otvor pro větrání a během naší cesty jsme nezaznamenali žádné vlhnutí vnitřních stěn.
Teplo nám bylo také díky vhodným spacákům a oblečení. Naše zkušenost je ze zářijového cestování; zimní podmínky ani silnou bouři jsme se stanem nezažili. Během zhruba dvou týdnů nám počasí opravdu přálo. Vytrvale pršelo přibližně jeden den, kdy jsme nakonec využili ubytování.
Ranní balení se rychle stalo rutinou
Ráno jsme nejprve uklidili spacáky, polštáře a oblečení do auta. Při sklápění jsme podle předaných pokynů nechávali část otvorů rozepnutou, aby mohl ze stanu unikat vzduch.
Pomocí stahovacího lana jsme přiklopili skořepinu, zkontrolovali, že je látka správně schovaná uvnitř, a zajistili všechny čtyři uzávěry. Po několika nocích už to byla běžná rutina.
- Spaní pro dva s dostatkem místa a pohodlnou matrací
- Kompletní příprava na noc zhruba za pět minut
- Skořepina drží ve větru i dešti, uvnitř nevlhlo
- LED osvětlení a vnitřní kapsičky na drobnosti
- Naklopená matrace jako pohovka na líný den
- Startovací booster pro případ vybité baterie
- Opatrně s pružnými tyčkami výklopné stříšky
- Ověřit rozsah asistence a funkce aplikace k autu
- Místo v kufru pro žebřík a ranní úklid spacáků
- Po prvních 200 kilometrech dotáhnout uchycení
Cesta zpátky přes podzimní Švédsko
Po posledních nákupech v Leknes jsme zamířili zpátky přes Švédsko. Abisko se mezitím proměnilo do podzimních barev. Večer ho zalévalo slunce a ráno se probouzelo v mlze. Udělali jsme si tam i pár fotek auta se stanem, protože do té krajiny krásně zapadalo.
Jedno ráno na severu nás přivítalo minus jedním stupněm. Ve spacáku bylo dobře, o něco horší ale bylo vylézt ven a převléknout se. O to větší kontrast nás čekal poté během poslední noci ve Švédsku poblíž města Ljusne. Tam bylo kolem patnácti stupňů. Na protějším břehu svítily kolem desáté večer chaty a vypadalo to jako scéna z filmu. Bylo to krásné rozloučení se Švédskem před cestou do Trelleborgu, odkud jsme měli rezervovaný trajekt do polského přístavu Świnoujście.
S autostanem bychom na sever vyrazili znovu
Z téhle cesty si odvážíme nádherné vzpomínky na výhledy, dvě polární záře, zážitky s lidmi i pár historek, kterým už se teď vážně s klidem (snad to nezakřiknu) smějeme. A také vlastní odpověď na to, jestli nám cestování s autostanem vyhovuje – jednoznačně ano.
„Autostan Thule Widesky, který jsme si půjčili v Neumannovi, nám poskytl pohodlné spaní pro dva, rychlou přípravu na noc a možnost průběžně měnit plán. V zářijových podmínkách, které jsme zažili, se nám velmi osvědčil.“
Pokud o podobné cestě přemýšlíte, proberte v Neumannovi výběr autostanu a příčníků pro své auto. Nám osobní předání, ukázka manipulace i bezpečnostní upozornění hodně pomohly. A co si budeme, díky spaní ve stanu nám zbylo víc peněz na skořicové šneky. No, v přepočtu bychom jich museli sníst kvanta, ale chápeme se.
Pak už zbývá vybrat trasu a trajekt, sbalit spacáky a svetry a nechat si dost času i na místa, o kterých ještě nevíte. A že jich bude.
Autostan Thule Widesky si Kateřina s Martinem před cestou půjčili v Neumannovi. Podívejte se, co si u nás můžete půjčit na své cesty.
Děkujeme Kateřině a Martinovi za krásnou recenzi a doporučení navštívených míst. I přes komplikace, které je na cestách potkaly, věříme, že si dovolenou v autostanu Thule užili. A pokud i vy máte zážitky z cest s produkty z našeho e-shopu, neváhejte se s námi o ně podělit, nebo nás rovnou označit na sociálních sítích. Rádi vaše zkušenosti přesdílíme dál.
